Rozvody - Interiérové rozvody vzduchu

Podíváme se na interiérovou část rozvodů – tedy na rozvod potrubí mezi hrdlem rekuperační jednotky a koncovým prvkem v jednotlivých místnostech (ventilem nebo mřížkou).

Rozvody budeme popisovat s ohledem na současné technologie, produkty a montážní postupy. Věnovat se budeme výhradně hvězdicovému rozvodu a zaměříme se především na rozvody pro rodinné domy, byty a obdobné nebytové prostory. Vycházíme z více než 12leté osobní zkušenosti z montáží, prodeje i ze zpětné vazby od montážních partnerů a zákazníků realizujících systém svépomocí.

Projdeme si jednotlivé komponenty v každé části interiérového rozvodu a vysvětlíme si jejich funkci i správné použití.

Tlumiče hluku

Rozvod vzduchu z rekuperační jednotky směrem do interiéru začíná na samostatných hrdlech jednotky a pokračuje přes tlumiče hluku (případně doplněné o spiro potrubí při větších vzdálenostech) do rozdělovacích boxů.

Tlumiče hluku se vyrábějí v několika provedeních. Zásadním parametrem je jejich schopnost tlumit hluk vycházející z jednotky – tlumiče hluku neřeší přeslechy mezi jednotlivými místnostmi. Je potřeba upozornit na jeden důležitý aspekt, který si většina investorů při výběru neuvědomuje, a tím je hygiena. Ne všechny tlumiče hluku jsou čistitelné a některé je nutné v průběhu času vyměnit. Jaké jsou druhy tlumičů?

Flexibilní tlumiče hluku

• Jejich velkou výhodou je ve většině případů lepší útlum hluku oproti pevným tlumičům.

• Další výhodou je jejich flexibilita, díky které ve většině instalací bez problémů zajistí propojení hrdla jednotky s hrdlem rozdělovacího boxu. Při větší vzdálenosti mezi jednotkou a boxem je vhodné použít spiro potrubí odpovídajícího průměru.

• Dodávají se buď hotové s osazenými spojkami (nasazují se přímo na hrdla jednotky a boxu), nebo v metráži, kdy si vyrobíte tlumič potřebné delky a konce následně zafixujete k hrdlům pomocí kovové stahovací spony a celý spoj se přelepí páskou.

Jejich zásadní nevýhodou je hygiena. V průběhu času je nutné tyto tlumiče vyměnit, protože v současné době neexistuje technologie, která by umožnila jejich šetrné a účinné čištění bez poškození. Při jejich použití proto doporučujeme umístění tak, aby bylo možné jejich budoucí výměnu provést bez nutnosti bourání.

!4#flexibilni-tlumic-hluku-160mm-1m,flexibilni-tlumici-sal-160mm-10m,flexibilni-tlumici-sal-nonwoven-125mm-10m-2,flexibilni-tlumic-hluku-125mm-1m#4!

Pevné tlumiče hluku – kruhové nebo čtyřhranné

Pevné tlumiče hluku mají ve většině případů nižší útlum hluku než flexibilní provedení. Vyrábějí se v kruhovém nebo čtyřhranném provedení.

Jejich zásadní výhodou je možnost čištění. Díky tomu je lze instalovat i do míst, kde v budoucnu nebude přímý přístup, aniž by bylo nutné počítat s jejich výměnou.

Rozdělovací boxy

Hlavní funkcí rozdělovacího boxu je rozvětvení přívodní (nebo odtahové) trasy od jednotky na jednotlivé větve do místností. Pro základní výběr potřebujeme znát dva základní údaje:

1. Kolik větví (tras) potřebuji připojit – tedy kolik tras flexibilního plastového potrubí (nejčastěji 75 nebo 90 mm) bude z boxu vycházet.

2. Jaký je průměr hlavního přívodního potrubí od jednotky – tedy velikost napojení „do boxu“.

Tohle jsou dva základní parametry, podle kterých se vybere vhodný rozdělovač.

Přeslechy mezi místnostmi (a proč je řeší právě box)

„Přeslechy“ znamenají, že se zvuk z jedné místnosti může šířit rozvodem do druhé (např. hovory, TV, dveře, kroky). Právě rozdělovací box je místo, kde se toto děje a může přenášem mezi jednotlívým připojenými trasami. Způsobů minimalizace přeslechů je víc. Nejčastější se ale řeší vystálním boxů. Většina lepších boxů má proto nalepené protihlukové (akustické) materiály na stěny rozdělovače. Zabraňují odrazům a zamezují tak přeslechům.

Konstrukce, tvar a aerodynamika

Tady opravdu velmi opatrně. Za nejvhodnější z hlediska aerodynamiky a funkce se nám v praxi ukazují dvouřadé rozdělovače, kde je přívod z jedné strany a odvody z protější stěny.

!2#rozdelovaci-box-6x90-160-2,rozdelovaci-box-6x90-160,rozdelovaci-box-plastovy-6x90mm-160mm#2!

Má to jeden zásadní důvod: správné proudění vzduchu, jeho rovnoměrná distribuce mezi jednotlivá hrdla a zároveň jednoduchá možnost regulace.

Opravdu velmi důrazně nedoporučujeme osazení rozdělovačů (viz obrázky níže). Důvody jsou u každého jiné, ale v globálu se opakují zejména tyto problémy:

Hrdla naproti sobě = vyšší riziko přeslechů mezi místnostmi a je v zásadě jedno, jestli je rozdělovač protihlukově izolovaný.

Nevhodné přívodní hrdlo = vzduch naráží do stěny proti hrdlu, vznikají turbulence a hluk.

Nevhodná konstrukce = velká nerovnováha průtoků na jednotlivých hrdlech + stejný problém jako v bodě výše. Některé trasy bude nutné výrazně škrtit, aby se průtoky vůbec srovnaly. Platí jednoduchá rovnice: škrcení = hluk

Velká šířka boxu = vzduch proudí hlavně prostředními hrdly a krajní jsou prakticky bez průtoku. Prostřední větve se musejí velmi škrtit, aby do krajních proudilo dostatečné množství vzduchu.

Rozebíratelnost: z hlediska dlouhodobého provozu je potřeba, aby byl box rozebíratelný – kvůli čištění a případné přeregulaci. Jinak systém v čase nemůže hygienicky vyhovět.

Nezapomeňte na přístupnost. K rozdělovačům je nutno se dostat i po dokončení stavby – buď zůstanou volně přístupné, nebo pod nimi musí být dost velká revizní dvířka, aby šel box obsloužit, vyčistit a případně přeregulovat.

Flexibilní potrubí (75 / 90mm)

Po výběru a umístění rozdělovacích boxů přichází na řadu samotné potrubí, které vede mezi rozdělovacím boxem a vyústěním v místnosti (vyústkou). Flexibilní plastové potrubí je dvouvrstvé:

• Vnitřní vrstva je ta, kterou skutečně proudí vzduch. 
• Vnější vrstva má hlavně mechanickou funkci: držet tvar potrubí a zajistit mechanickou odolnost při montáži.

Z toho plyne důležitá praktická věc: pokud při montáži dojde jen k poškrábání nebo lehkému proříznutí vnějšího pláště, obvykle se nic neděje – funkčně je klíčové, aby zůstala v pořádku vnitřní vrstva.

75 vs. 90 mm (z praxe)

Popravdě, dnes už většinu realizací děláme prakticky jen s pomocí 90mm systému. Důvod je jednoduchý: ne že by to v 75 mm nešlo, ale rozdíl 15 mm v průměru u žádného z našich projektů nehrál roli z hlediska prostoru. A když už byl problém, tak spíš v tom, potrubí do konstrukce vůbec dostat, takže se většinou stejně přešlo na jiný typ potrubí (např. tenké oválné).

U 90 mm potrubí máme navíc větší možnosti průtoku při zachování naprosté tichosti. U 75 mm systému to často znamená, že pro vyšší průtoky je potřeba tahat dvě potrubí do jedné místnosti. U 90 mm potrubí naopak většinu místností běžně „obsloužíme“ jednou trubkou na místnost.

Druhou nespornou výhodou je pracnost a stabilita při montáži. Často se říká, že s 75 mm se lépe pracuje – to je sice pravda, ale aby se ta výhoda opravdu využila, museli bychom dělat na každých pár metrech ostré ohyby. To se v praxi většinou nedělá (a je to i nežádoucí).

Navíc je rozdíl mít v technické místnosti například 12 trubek 90 mm, nebo minimálně o polovinu víc 75 mm jen proto, že velkou část tras je potřeba vést dvěma trubkami. I když stropní prostor v technické místnosti většinou nebývá v kolizi s jinou technologií, z pohledu montáže je to prostě méně příjemné.

S čím je také potřeba počítat: 90 mm potrubí drží tvar zhruba na cca 1,5 m a je stabilnější. U 75 mm potrubí už častěji dochází k průvěsu, takže je potřeba daleko častější kotvení.

!3#flexibilni-potrubi-90mm-hygienicke--antistaticke,zehnder-vetraci-trubka-comfotube-90-50m#3!

Ohyby

Při vedení potrubí je zásadní správné řešení ohybů. Při překročení určité hodnoty ohybu může dojít k poškození (prasknutí) vnitřní vrstvy potrubí. Pro laika je to prakticky nezjistitelné – neznáte limity jednotlivých výrobců ani to, co si konkrétní potrubí ještě „nechá líbit“. Problém se často projeví až po spuštění: typicky jako pískání (podobně jako když foukáte na hranu lahve).

Proto při ostrých úhlech doporučujeme použít systémová kolena. Je to jednoduchý způsob, jak se vyhnout budoucím problémům s hlukem.

!1#koleno-90st--pro-flexibilni-potrubi-90mm#1!

Kotvení potrubí

Běžně se používají tři postupy:

1. Osazení příchytky + přichycení potrubí stahovací páskou

2. přichycení potrubí děrovaným montážním páskem

3. Systémové příchytky pro flexibilní potrubí
   
   

!5#perforovana-paska-pozink-17mmx25m,nastrelovaci-prichytka-pro-vazaci-pasky,kabelova-paska--prirodni--delka-x-sirka-mm--360-x-4-5,drzak-prichytka--modra-pro-90mm-flexibilni-potrubi#5!

Je to hlavně otázka preferencí a podmínek na stavbě – žádný z těch způsobů není špatný, pokud je potrubí pevně uchyceno. Není potřeba mít obavy z nějakého „chvění“ nebo vibrací potrubí. K nežádoucímu zvuku dochází typicky až ve chvíli, kdy není dodržena základní podmínka správného fungování rekuperačního systému v objektu: musí být zajištěný přenos vzduchu mezi místnostmi. To znamená buď dodržet mezeru (škvíru) pod dveřmi, nebo osadit provětrávané obložky, případně použít přenosové mřížky do dveří či do stěn.

Vyústky

Vyústka je prvek, kterým se v místnosti zakončuje flexibilní plastové potrubí. Je to „přechod“ mezi rozvodem a finálním viditelným prvkem. Mřížky, ventily nebo difuzory se osazují až následně do vyústky – typicky až ve finální fázi stavby.

Jak vybrat vyústku

Vybíráme podle toho, kam a jakým způsobem se bude vyústka osazovat. Podle typu konstrukce a montáže se liší základní provedení:

Vyústka do SDK (nejčastější volba)
Vyústka do SDK je pro nás takový „svatý grál“ – nejpoužívanější typ vyústky pro běžné instalace v podhledech nebo kaslících. Prostě všude kde je záklop sádrokartonem, palubkymi apod. 

Vyústka pro přikotvení 
Tahle skupina vyústek se používá tam, kde je potřeba vyústku pevně uchytit do konstrukce, případně vést vyústění skrz stěnu. V principu jde často o velmi podobné řešení – rozdíl je hlavně v tom, kam vyústka směřuje a jak dlouhé provedení potřebujete.

Průměr vyústky v rekuperačních systémech

V rekuperačních systémech se standardně používají vyústky s průměrem 125 mm (tedy finální napojení pro ventily/mřížky). 

Koncové ventily a mřížky

Finální viditelný prvek v místnosti, který se osazuje do vyústky (125 mm).  Ventil nebo mřížka určuje směr proudění vzduchu a velmi často umožňuje i regulaci průtoku. 

Z praxe zároveň platí, že u přívodních prvků je potřeba výrazně více hledět na kvalitu a aerodynamiku. Přívody jsou daleko více slyšet než odtahy. U odtahů je naopak často možné použít i prakticky běžné, „obyčejné“ prvky bez toho, aby to mělo zásadní vliv na komfort.

Zároveň přívody daleko více ovlivňují celkové vnímaní rekuperačního systému v objektu. Osazením kvalitních talířových ventilů lze výrazně minimalizovat vnímání rekuperačního systému v interiéru – zejména pocit průvanu a chladu. U stropních přívodů se navíc vyplatí využít tzv. Coandův efekt, kdy se proud vzduchu „přilepí“ ke stropu, rozprostře se po jeho ploše a lépe se promíchá s vzduchem v místnosti. Výsledkem je příjemnější distribuce vzduchu.

Přívod: ventil na strop, mřížka na stěnu

Obecně platí u přívodních prvků jednoduché pravidlo:

• ventil je vhodný primárně na strop,

• mřížka se typicky používá na stěnu.

Je to dáno způsobem, jakým jednotlivé prvky směrují a rozptylují proudění vzduchu, a tím pádem i výsledným uživatelským komfortem.

Odtah: typ prvku je méně důležitý

U odtahů je to z podstaty fungování relativně jedno jaký z prvků osadíte (ventil nebo mřížku) – cílem je vzduch spolehlivě odvést, a směrování proudu vzduchu zde nehraje takovou roli jako u přívodu. 

Design

Co se týče výběru koncových prvků, je to hodně o preferencích každého z vás. Všeobecně platí, že u stropních vyústění (talířových ventilů) je výběr velmi široký, zatímco u stěnových mřížek je výběr opravdu kvalitních a „slušných“ prvků naopak relativně omezený.


V případě zájmu vám velmi rádi pomůžeme s výběrem komponentů pro váš systém. Kontaktujte nás ZDE nebo vyplňte formulář níže. Připravíme vám kompletní soupis materiálu.